Recenze na knihu: Solaris

Originální název: Solaris
Autor: Stanislaw Lem
Přeložila: Erich Sojka a Bořivoj Křemenák
Počet stran: 243
Vydáno v ČR: 2009
Nakladatelství: Academia

Anotace:
Vrcholné dílo jednoho z mála neanglicky píšících spisovatelů, kteří se dostali na absolutní špičku pomyslného žebříčku autorů science fiction. Příběh se odehrává na vzdálené planetě Solaris osídlené živým, inteligentním oceánem. Jakékoliv pokusy o navázání kontaktu však vedou k naprosto nečekaným důsledkům. Oceán totiž dokáže zhmotnit nejskrytější lidské myšlenky, vytvořit kopie dávno zemřelých lidí,... To ovšem psychika těch, kteří se o kontakt pokoušejí, nedokáže unést. (zdroj: bux.cz)



Tak tedy nyní jsem si pro vás připravila recenzi opět na knihu, kterou možná naleznete i ve vašem seznamu děl k maturitě. Jedná se o sci-fi román od polského autora, jenž byl i několikrát zfilmován.

Jak pak vypadá kniha?
Já jsem si na bazaru našla vydání od nakladatelství Academia, jedná se konkrétně o knihu z filmové edice. Je to paperback, který jsem sebou tahala do školy a potom zpátky domů, takže jsem celou knihu četla jen na cestách. A musím říci, že co do hmotnosti tašky jsem rozhodně nepoznala, že sebou vláčím o knihu více.

Písmena, odstavce, stránky, kapitoly...

Příběh je vyprávěn v ich formě, což je jedině plus. Už tak stačí velmi na pochopení náročný děj, u něhož se čtenář musí soustředit, aby vše pochopil, jak má. O tom klasika je, ne? 

Možná byste někdo namítl, že je i o dlouhých pasážích, ve kterých se nic neděje, kde vám autor pouze něco popisuje a klidně by se to vlastně dalo vypustit. Jo, tak to zde také najdete. Například taková kapitola, v níž vám spisovatel líčí, co to vlastně jsou mimoidy, symetriády, asymetriády zabere něco okolo 31 stránek. To ani nemluvím o popisech historie výzkumu planety Solaris...

Příběh, děj, postavy...

Zde rozhodně nemohu upřít originalitu, když jsem si četla anotaci, kniha mě velmi zaujala. V dnešní době jsou pulty knihkupectví plná upírů, vlkodlaků, andělů, apokalisp... Je jen málo knih, co se zabývají otázkou jiného světa, a když už nějakou objevíte, tak se rozhodně nezabývá otázkou komunikace mezi námi lidstvem a jinou formou života. To totiž najdete jen zde! Je to hrozně zajímavá otázka, na kterou by se dala vést dlouhá diskuse, jak se dorozumět třeba s živých oceánem? Vždyť nemá pusu...

Pokud vás moc neberou otázky na téma, jak se dorozumívat s vodou. Možná by vás mohl zajímat vztah mezi hlavním hrdinou vědcem Kelvinem a jeho mrtvou přítelkyní Harey, jíž zřejmě "oživil oceán" a přivedl ji k němu. Tedy abych to trochu upřesnila, rozhodě v příběhu nevstávají mrtví z hrobů. Oceán nějak oživil jeho vzpomínky a proměnil je v nového hmotného tvora. Kelvin sám neví, jestli je to od oceánu přátelské gesto, nebo jestli je zkoumají či gesto nepřátelské a v neposlední řadě, jestli za to vůbec onen oceán může. Z počátku je velmi vyděšen, kdo by nebyl, ale postupně k ní opět přilne, takže i toto je velmi zajímavé v knize sledovat.

Co mi zde ale chybělo, bylo napětí, toho zde bylo pramálo. Také akci bych přidala, celá kniha je totiž založena jen a jen na věděckých výzkumech a vztahu Kelvina a Harey. Chtělo by více prokládat nudné kapitoly, kde autor líčí onu historii výzkumu nebo zvláštní vymyšlené útvary, nějakou akcí, pohybem, napětím. Prostě něčím, co by čtenáře zase vzbudilo a neuspalo!

7/10