Autor: Sopfie Jordanová
Přeložila: Olga Bártová
Počet stran: 263
Vydáno v ČR: 2012
Nakladatelství:
Cooboo
Anotace:
Jacinda
vyzradila tajemství svého drakijského kmene, aby zachránila chlapce, kterého
miluje. Převtělila se kvůli němu před lidmi, a tak porušila jedno z nejpřísněji
dodržovaných pravidel. Teď se ale musí ke kmeni vrátit, s vědomím, že Willa
možná už nikdy neuvidí. Will má zastřenou paměť a jeho vzpomínky na onu osudnou
noc a slib, který Jacindě dal, jsou zřejmě ty tam. Za své prohřešky a za to, že
z drakijského města utekla, ale hlavně proto, že se zamilovala do lovce draků,
Jacinda přichází o výsadní postavení i o nejlepší kamarádku Azurku. Cítí se
strašně osamělá a začíná pochybovat o tom, jestli přece jen nedělá chybu, když
se vzpírá kmenovým pravidlům, a jestli by se jim neměla nakonec podrobit.
Přesto se upíná k naději, že na ni Will úplně nezapomněl, najde ji a zase budou
spolu. Může se její přání splnit a bude schopná případně s Willem odejít a
všeho se vzdát?
(zdroj: bux.cz)
Skoro po roce jsem se dokopala ke koupi dalšího dílu, ale
jinak jsem neváhala a hnedka, jak jsem měla volných pár dní, jsem se pustila do
čtení. Ze začátku jsem měla trochu obavy, jelikož první díl mě zrovna moc
nenadchnul. Obavy se postupně vytratily a čtení jsem si užívala od začátku
knihy až do konce.
Stejně jako tomu bylo u prvního dílu, tak i nyní musím
pochválit obálku a celkové grafické zpracování knihy. To je totiž úžasné,
nádherně zpracované začátky kapitol... Knihu jsem nemohla odložit a musela ji
pořád přendavat z ruky do ruky… I teďka je mi líto ji zandat do poličky!
Stejně jako první díl i tato kniha se čte naprosto suprově a
stránky jen ubíhají pod rukama. Tento díl by se dal zvládnout za jeden den,
ovšem já jsem si ho chtěla pořádně užít, proto jsem si čtení „šetřila“, takže
jsem knihu četla něco okolo tří dnů. Spisovatelka píše lehce s žádnými složitými
kličkami, takže super kniha pro oddech.
I minule jsem si stěžovala, že děj je dost ohraný atd., více
najdete v recenzi na minulý díl. Zde si na toto téma stěžovat nehodlám.
Spíše mi zde hlavní postava Jacinda hodně připomínala Bellu ze Stmívání (za to
mě asi ukamenujete), protože obě jsou velmi nerozhodné: Edward/Jacob nebo
Will/Cassian. Chápu, že se ocitla v hodně těžké situaci, ale i přesto mi z toho
občas pěnila krev.
V tomto díle mi už ani na nervy nelezla máma Jacindy,
dokonce jsem ji chápala a soucítila s ní, chvílemi mi jí bylo i líto.
Spíše mi začal vadit kmen celkově…
Je zde mnohem více akce. Kniha je od prvních pár stránek až
po polední stránky napěchovaná akcí, napětím, romantikou… Najdete zde tedy od
všeho trochu a to je super.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za komentář, vždy potěší!