Recenze na knihu: Rozděleni časem (V pasti)

Originální název: Vortex
Autor: Julie Crossová
Přeložila: Zdík Dušek
Počet stran: 333
Vydáno v ČR: 2014
Nakladatelství: Fragment

Anotace:
Jackson Meyer dokáže cestovat časem. Změnil tak minulost a zachránil život své životní lásce Holly. Stal se agentem tajné divize CIA nazvané Bouře. Jackson a jeho kolegové se dostanou pod palbu nepřátelské divize CIA Oko. Jackson zjišťuje, že svět kolem něho se změnil. Někdo ví o jeho vztahu s Holly vymazaném z minulosti a hodlá toho maximálně využít. Jejich životy se opět ocitají v nebezpečí…
(zdroj: fragment.cz)


Dneska jsem si pro vás připravila recenzi na druhý díl trilogie Rozděleni časem. Tento díl se jmenuje V pasti. První díl se mi docela líbil, ale moc jsem z něj nadšená nebyla, a tak jsem nevěděla, co čekat.

Jako první bych opět rozebrala celkový vzhled knihy. Díly k sobě ladí a jsou stejného formátu, což je jedině dobře. I vnitřní grafické podoby jsou stejné. Jediné co má navíc, je nápis Young adults na hřbetě a přední straně. První díl jej nemá.

Kniha je psána ich formou z pohledu Jacksona, tak jak jsme zvyklí, takže zde se nic nemění. V druhém díle už je Jackson v chování vyspělejší, sice neuplynula moc dlouhá doba mezi oběma díly, ale rozdíly v chování jsou. Je více zodpovědný a více přemýšlí nad následky svého chování. Také aby ne, když se stal agentem Bouře.

Jeho lásku Holly jsme mohli v prvním díle pozvat ve dvou verzích, jak jsem se zmínila v recenzi na první díl. Zde máme tu možnost se s ní setkat jako s tajnou agentkou.

Také jsem se u prvního dílu zmiňovala o tom, že celé to skákání časem je nějak zamotané a že dá čtenáři zabrat, aby se v tom neztratil. Tak zde je to bohužel ještě horší. Ztratila jsem se už na začátku, takže jsem pak plno věcí nechápala. Spisovatelka čtenáře ještě k tomu mate tím, že neustále mění, co byl vlastně poloskok, co úplný skok... Takže udržet notu a neztratit se, prostě nejde!

Celkově se kniha četla velmi blbě. Už jen to, že skákání bylo zamotané, je jedno velké mínus. Nicméně děj prostě čtenáře neudrží u knihy. Sice zde jsou zápletky, akční momenty... Ovšem to nestačí, správná kniha musí nutit číst dál a dál a to se mi u této nestalo.

4/10

Tímto bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!!!

Recenze na knihu: Temná hrdinka (Večeře s vampýrem)

Originální název: Dark Heroine (Dinner with a Vampire)
Autor: Abigail Gibbsová
Přeložila: Jana Jašová
Počet stran: 478
Vydáno v ČR: 2013
Nakladatelství: Knižní klub

Anotace:
Vzrušující paranormální román zasazený v Londýně a zalidněný nezapomenutelnými postavami, mezi nimiž se rozvíjí navzdory okolnostem něco jako láska...
Když Violet Leeová cestou z večírku narazí na okouzlujícího a přitom děsivého vampýra Kaspara Varna, začne tak pro ni nebezpečná dobrodružná cesta, jakou si nedokázala představit ani v nejdivočejších snech. Vzájemná přitažlivost mezi Kasparem a Violet se nedá popřít a zdá se, že nedokážou odolat své touze – ale za jakou cenu?
(zdroj: bux.cz) 


Od této knihy jsem nevěděla, co očekávat. Slyšela jsem jak kladné tak záporné recenze a rozhodla jsem si knihu sama přečíst a udělat si vlastní názor. To že jsem v knize upíři, o kterých jsem už delší dobu nic pořádného nečetla, bylo jen plus.

Opravdu moc se mi líbila obálka! Je originální čtenáře na první pohled zaujme. To že je to paperback, na tom nic neměni. A že se kniha pořádně pronese, také ne! Kdo z opravdových knihomolů se zalekne větší knihy, že? (Trochu ale překvapením byly spojené stránky, nevím, jestli to byla vada pouze na mé knize nebo u celého vydání. To jsem nezkoumala. Ale byla jsem nucena použít nůžky, abych si stránky vůbec mohla přečíst)

Příběh je psaný ich formou a ve vyprávění se střídají dvě hlavní postavy. Lidská holka Violet, která je hlavní hrdinkou a je jí věnováno více prostoru. Druhá postava je upíří princ Kaspar, do kterého se Violet v knize zamiluje. Musím říci, že zde se mi velmi líbilo, když najednou začal vypravovat Kaspar, jelikož díky tomu, že mu spisovatelka dala méně prostoru a že jeho vypravování vždy v napínavém okamžiku utla, navodila správnou atmosféru, díky níž čtenář musí číst dál a dál... 

Co mi ale na autorčině stylu psaní vadilo, bylo, že některé pasáže nemohl čtenář jednoduše pochopit. Asi vám to nejlépe vysvětlím na příkladu. Představte si, že na scéně je hlavní hrdinka, je sama v místnosti a najednou vstoupí další postava. Hlavní hrdinka si s ní povídá, ví, kdo to je, ale čtenář netuší, jelikož mu to spisovatelka nenapsala, takže mu nezbývá nic jiného, než luštit, hádat a tušit.

V příběhu se našlo i několik vtipných scén, které mě opravdu pobavily. Také tam bylo něco, co mě nutilo číst dál a dál. A dokonce mi to trochu připomínalo Stmívaní s tou svou velkou láskou...

Ovšem celkově je děj velmi natahovaný, dal by se shrnout v pár stránkách jako úvod. Pro celou jednu knihu se toho zde stane opravdu maloučko. Nicméně třeba je to jen začátek a spisovatelka nás v dalších dílech překvapí. Určitě mám v plánu si přečíst i další díly. Takže se uvidí!!! 

10/10
 

Recenze na knihu: Marie Antoinetta (Soumrak rozmařilosti)

Originální název: Day of Splendor
Autor: Juliet Grey
Přeložila: Tereza Horáková
Počet stran: 356
Vydáno v ČR: 2013
Nakladatelství: Domino

Anotace:
Co zůstalo skryto za okázalou garderobou a výstředními účesy?
Když Marie Antoinetta roku 1774 usedla po boku manžela na francouzský trůn, bylo jí pouhých osmnáct let. Mnozí hodlali jejím prostřednictvím získat nemalý politický vliv, avšak jejich naděje záhy zašly na úbytě. Od francouzské královny se totiž očekávaly pouze dvě věci: půvabný zevnějšek a následník
trůnu. V naplnění druhého, zásadnějšího poslání Antoinettě bránil panovníkův liknavý postoj k manželským povinnostem – a možná právě proto se upnula k povrchním kratochvílím. Hedvábné toalety, výstřední účesy, oslnivé šperky či nekonečné karetní večírky však jen zastíraly bolest duše týrané podlými intrikami a nepřetržitými zákulisními boji o moc.
Královnin trpký úděl nakonec nedokázal zmírnit ani příchod vymodlených potomků. Mateřské radosti kráčely ruku v ruce s bolestí a žalem. Ludvík XVI. sice svou choť zahrnul přátelstvím, nikoli však opravdovým něžným citem, a proto hledala oporu u své tajné lásky, švédského hraběte von Fersen. Během neblaze
proslulé aféry s náhrdelníkem vyšlo najevo, že Versailles ani Francie nikdy nepřijaly někdejší rakouskou arcivévodkyni za svou. Nespokojení poddaní rádi uvěřili štvavým pamfletům, které Antoinettu líčily jako zpustlou a rozhazovačnou madame Defi cit. Blížil se den, kdy královna bude muset začít bojovat nejen o dobrou pověst, ale také o osud celé monarchie, bourbonského rodu… a životy svých blízkých.
(zdroj: bux.cz)

Před přibližně dvěma lety jsem shlédla film Marie Antoinetta, který mě velmi uchvátil, a tak jsem začala hledat knihy s touto tematikou. Přečetla jsem několik knih a nyní si na seznam přidám i druhý díl troilogie o této královně.

I druhý díl má pevnou vazbu, co mi však trochu vadí je, že hřbety knih k sobě moc neladí. Zatímco na prvním díle pokračuje fotka z hlavní strany, u druhého dílu je pouze modrý pruh, který fotku ruší... Nicméně toto je pouze technická stránka pro knihomoly, kteří potřebují, aby jim knihy i hezky ladily. Pro lidi, co toto vůbec neřeší, je to úplná prkotina.

Nyní se hnedka ocitáme ve Versailles, kde vládne tvrdá pařížská etiketa, které jiným přijde naprosto směšná. Stejně tak i budoucí královně Francie, mladé Marii Antoinettě, která má v sobě rakouskou krev. Po nástupu jejího manžela na trůn, zjišťuje, že zde vše chodí naprosto jinak. Nikdy se jí nikdo nebude ptát na názory ohledně politiky... od ní jako francouzské královny se očekává pouze jedno - dědic trůnu, který ani po osmi letech nepřicházel vinou zdráhavosti manžela.

 Královna proto hledala útěchu u přátel a radovánek, které mnohdy trvaly i několik dní. Pomalu začala měnit versailleskou etiketu, čímž si nadělala plno nepřátel, kteří ji začali pomlouvat. Nepomáhalo ani to, že se uchýlila za zdi svého malého zámečku.

Spisovatelka dokázala, popsat postupnou proměnu Marie Antoinetty, jako mladá dívka toužila po dětech, a když je neměla hledala útěchu v radovánkách. Tak přes to, když se jí dětičky konečně narodili, se stala milující maminkou a hodnou panovnicí. Bohužel, osud jí ani jejímu manželovi nepřál.

Kniha na můj vkus končí dost otevřeně, ale přeci jen je taky třetí díl, který vše dokončí, ovšem oproti prvnímu dílu, který spisovatelka ukončila po nástupu na trůn, tento končí a vlastně ani nekončí...

Mně nezbývá než se těšit na další díl, jelikož kniha potažmo celá série je napsána velmi čtivě, takže čtenáři dovolí se začíst, ovšem nedovolí mu knihu odložit do té doby, než dojdou stránky...

9/10

Recenze na knihu: Soudce a jeho kat

Originální název: Der Richter und sein Henker
Autor: Friedrich Durrenmatt
Přeložila: Jaromír Povejšil
Počet stran: 81
Vydáno v ČR: 1989
Nakladatelství: Odeon

Anotace:
Lze říci, že Dürrenmattova prozaická díla se dočkala stejného ohlasu jako jeho dramatická tvorba. Hlavní téma románu "Soudce a jeho kat" najdeme už u Hammetta, Chandlera či Simenona. Jde o boj dvou stran. V tomto případě je "dobro" zastoupené jistým Bärlachem, který svou lidskostí může leckomu připomenout Maigreta. Je to člověk konzervativního ražení, který nejedná podle právních předpisů, ale naslouchá spíše svému rozumu.
K úspěšnosti tohoto románu jistě přispěla i jeho zdařilá filmová podoba.
(zdroj: databazeknih.cz)


Dneska vám přináším takovou minirecenzi na knihu, kterou asi většina z vás najde na seznamech možných maturitních knih. Jestli si ji ale vyberete, to je už otázka číslo dvě. A právě proto vám přináším takové menší shrnutí, abyste věděli, do čeho byste případně šli.

Já osobně jsem si na antikvariátu sehnala knihu, kde jsou rovnou tři díla od tohoto autora. Kniha není nijak velká, neboť pouze dílo Soudce a jeho kat má něco okolo 80 stran.

To že je kniha "malá/hubená" ještě neznamená, že je dobrá popřípadě čtivá. Nicméně zde se bát nemusíte. Autor se zbytečně nerozepisuje. Má dokonalé zápletky, neboť je to detektivní příběh, který ústí v dokonalou pointu: kdo je soudce a kdo kat!

U čtení jsem byla napnutá, takže jsem knihu zvládla v pohodě za jeden večer přečíst. Vůbec jsem se nenudila, protože autor čtenáři překládá pouze důležitá fakta a nenudí ho zbytečnými dlouhými popisy. Jediné co bych vytkla, jsou velmi časté jméně švýcarských měst, co mi k příběhu nic nedodala.

8/10

Recenze na knihu: Hon

Originální název: The Hunt
Autor: Andrew Fukuda
Přeložila: Jakub Kalina
Počet stran: 296
Vydáno v ČR: 2014
Nakladatelství: Fragment

Anotace:
    Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?
    Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!
Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.
    Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...
(zdroj: fragment.cz)


O této knize jsem hodně slyšela v knižní blogosféře, proto ani mě nenechala chladnou a musela jsem knihu mít. Byla jsem na ni moc zvědavá, trochu jsem tušila a věděla o čem bude, a tak jsem měla obavy: může být kniha s upíry i v dnešní době originální, když ji jen na dnešním trhu mraky? Odpověď zní, nebudu vás napínat, ano!

Hnedka ze začátku si čtenář musí udělat jasno ve dvou pojmech a to: Kdo je člověk a kdo glupan. Ve společnosti, kde jsou lidé skoro vyhubení, vládnou lidé alias upíři. O obyčejných lidech smýšlejí jako o glupan, myslí si, že jsou vývojově zaostalejší zvířata. V přísně střeženém věděckém centru zkoumají poslední žijící skupinku glupanů.

Touha po krvi obzvláště glupaní je velká, lidé - upíři ztrácejí v těchto chvílí nad sebou kontrolu. Moc často se to však nestává, jelikož glupani už přece nejsou.

Hlavní postava Gen je člověk - glupan, který žije mezi upíry - lidmi, aby mohl přežít, skrývá svoji pravou identitu, hraje si na upíra. Nosí falešné tesáky, jít krvavé maso, nesměje se, nevyjadřuje emoce a co je nejdůležitější nesmí se zpotit a vždy musí mít dokonale hladkou pokožku bez jediného chloupku.

První zádrhel nacházíme už zde! Upíři, živočichové velice rychlí s nejostřejšími smysly, při lovu na glupany je dokážou vycítit na míle daleko. Jak to že tedy necítí glupana, který se s nimi denně střetává ve škole? Během čtení knihy narazíte na více takových to nedomyšlených detailů, ráda bych vám je pověděla (ty, na které jsem přišla já), ale tím bych velmi spoilerovala.

I přes tyto nedomyšlené detaily, je kniha vlemi akční, napínavá a co je nejdůležitější čtivá. Autor umí velmi dobře psát, dokáže čtenáře zaujmout a nepustit až do konce knihy. A já už se velmi těším na další díl této úžasné triologie!

10/10

Tímto bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!!!

Recenze na knihu: Temná akademie (Ztracení)

Originální název: Lost Spirits
Autor: Gabriella Poole
Přeložila: Čeněk Matocha
Počet stran: 272
Vydáno v ČR: 2014
Nakladatelství: Fragment

Anotace:
Darkova akademie se stěhuje na nové místo, k nádhernému tyrkysovému moři do Keni. Cassie se trápí ztrátou milovaného Ranjita. Ten je na útěku a Cassie je rozhodnutá udělat vše pro to, aby ho našla. Vrací se však zlá Kateřina a její matka – obě silnější než kdy dříve. Cassie ví, že její láska k Ranjitovi je její největší slabostí. Musí učinit zásadní rozhodnutí…
Závěrečný díl napínavé tajemné série.
(zdroj: fragment.cz)


Tak jsme se konečně dočkali, teda alespoň já, posledního alias závěrečného dílu Temné akademie, který vyšel pod titulem Ztracení. Hnedka jakmile jsem zjistila, kdy vyjde tento díl, tak jsem odpočítávala kdy do doby, až ho konečně budu mít doma. A dozvím se, jak to všechno vlastně skončí.

Jako vždy svoje recenze začínám takovým malým úvodem, který již máme za sebou, a nyní na řádu přichází celkový vzhled knihy. Rovnou na začátek, kniha je ve stejném formátě jako předchozí díly, což je pro dobře vypadající knihovničku jedině klad. Na hřbetě je opět oko s červenou duhovkou. A i tentokrát je kniha laděna do bíla a červena.

Spisovatelka zde pokračuje ve svém skvělém stylu psaní. Tedy čtenáře nenudí zbytečnostmi, drží ho v napětí, které ho nutí číst dál a dál. A dopřává mu pěknou řadu zvratů, akce, napětí atd. Což znamená, že zde nejde vytknout snad nic, kromě toho že knihu máte přečtenou za jeden večer, takže příště delší!!!

Celkově se děj odehrává na Darkově akademii, která je výjimečná tím, že každý rok sídlí někde jinde. Už jsme tak měli možnost poznat Paříž, New York a Istambul. V tomto školní semestru se přesouváme do Keni do země divokých zvířat.

Konečně získáváme představu, kdo vyvolení vlastně jsou a jak celá ta záležitost s duchy funguje. Dozvídáme se i spoustu jiných informací, ve kterých nám spisovatelka v minulých dílech pouze mlžila. Například: Co jsou ony tajemné předměty? Bude Cassie se svojí láskou?

Ve většině předchozích dílů se nám napětí stupňovalo, tajemnost rostla a nakonec jsme se dočkali velké bitvy, kterou kniha vždy skončila. Nyní si pro nás spisovatelka, kromě té závěrečné připravila i pár menších střetnutí, které dávkuje během celé četby.

S klidným srdce vám doporučím tuto sérii. Ale nečekejte nic složitého s pointou atd. Je to oddechovka s akcí, napětím a tajemnem!!!

9/10

Tímto bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku!!!

Recenze na knihu: Osud

Originální název: Destined
Autor: Aprilynne Pike
Přeložila: Alena Amchová
Počet stran: 306
Vydáno v ČR: 2013
Nakladatelství: Fortuna Libri

Anotace:
Ve třech svazcích (Křídla, Kouzlení, Iluze) jsme sledovali dramatické osudy neobyčejné dívky Laurel. Víla, která vyrostla a dospěla ve světě lidí a našla zde skutečného přítele, nemůže zpřetrhat svazky s rodným Avalonem – zvlášť když vílí říši hrozí smrtelné nebezpečí. Laurel a Tamani jsou připraveni postavit se na odpor silám zla a Avalon ubránit. Naštěstí v tom nejsou sami, na pomoc jim přichází David a další věrní přátelé. Jejich odvaha sehraje v boji významnou roli. Podaří se Laurel a jejím přátelům zachránit Avalon? Komu dá Laurel nakonec přednost – Davidovi, nebo Tamanimu? Závěrečný díl série přináší dramatické rozuzlení celého příběhu.
(zdroj: bux.cz)


Pokud moje recenze čtete pravidelně a už nějaký ten pátek, tak jste jistě zaznamenali recenze na první tři díly série Křídla. A jelikož nemám ráda rozečtené série a tento rok jsem si dala za úkol, co nejvíce sérií dotáhnout dokonce, tak plním sliby a čtu poslední díl nebyly Osud.

Co sérii nemohu vytknout jsou nádherné obálky, To je prostě jedna báseň pro každého knihomola. Prostě hardback bez přebalu to je moje druhá láska!

Co naopak i nyní musím sérii vytknout je příběh v er formě. Prostě mi zde nesedí a více bych si děj užila z pohledu první osoby. Ale co s tím naděláme, že? Asi nic. Stejně tak tomu bylo i u prvních tří dílu, tak už to skousneme a nebudeme si kazit náladu.

A jak tedy hodnotím poslední knihu celé této série?

Abych pravdu řekla, tak od začátku série mi příběh lezl na nervy. Květ na zádech, jako fakt? Nejsou lidé, ale rostliny? To myslíte vážně? No, dobře no... Víme to od prvního dílu, tak to pojďme skousnout a říct si něco nového ke knize.

Musím říci, že už mi Laurel přestala lézt na nervy. Ve třetím dílu se totiž nedokázala rozhodnou koho to vlastně miluje zda Tamaniho nebo Davida a v podstatě je oba nechtěně tahala za nos. Ovšem nyní už začíná mít jasno. Víc prozrazovat nebudu!

Celkově je příběh čtivý, když pomineme jisté opravdu divné fakty. (Jo vím, slíbila jsem, že toto už rozebírat nebudu.) Čtenář se nenudí, hnedka od prvních stránek si pro vás spisovatelka připravila akci, akci a zase akci a samozřejmě nechybí ani napětí, které čtenáře nutí číst dál a dál.

Sečteno podtrženo! Knihu a celkově sérii bych doporučila spíše mladším čtenářů, kteří mají otevřenou mysl a nebrání se haldě fantazie, do které logiku a rozum rozhodně tahat nemůžete! Celkově je příběh originální, ovšem svým způsobem se zde najdou nějaká ta klišé, ale v které knize tomu tak není?

8/10